ČAKK ČESKÉ ASOCIACE KOMPETITIVNÍCH KOMUNIKACÍ
CZECH ASSOCIATION OF COMPETITIVE COMMUNICATIONS
Česky English Úvod Kontakt
Zpět

Další kroky v právní úpravě elektronických komunikacích

 

 

1.

 

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) učinil sice první a rázný krok směrem k realizaci povinnosti České republiky jako členského státu Evropské unie, jíž je transpozice předpisového rámce elektronických komunikací EU 2003 (zejména rámcové směrnice a čtyř specifických směrnic) do českého právního řádu, zůstal ale na půli cesty. Zákon o elektronických komunikací se především vyhnul problematice právní úpravy vysílání jako integrální součásti elektronických komunikací. Proces schvalování vládního návrhu zákona o elektronických komunikacích v Poslanecké sněmovně (sněmovní tisk 768) dospěl k právní úpravě nesystémově rozdělené na "telekomunikace" a "vysílání" (a vše co je s ním spojené). V důsledku nemožnosti přesvědčit poslance o nutnosti a potřebě jednotného pohledu na regulaci elektronických komunikací se projednávání v Parlamentu rozdělilo na posuzování nového "zákona o telekomunikacích", který nahradil zákon č. 151/2000 Sb., a na nutnost novelizovat zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

 

Potud by bylo vše v pořádku, neboť předpisový rámec elektronických komunikací 2003 lze transponovat více právními předpisy. Ty by ale musely vycházet ze stejných definic, být připraveny současně a mít vzájemnou pevnou vazbu. To se nenastalo a proto je stále pendentní vážné varování Evropské komise.

 

Evropská komise upozornila Českou republiku na to, že stále nesladila své právo v oblasti elektronických komunikací s acquis (předpisovým rámcem elektronických komunikací 2003).

 

Podle běžné procedury má členská země dva měsíce na to, aby na dopis odpověděla. Pokud napíše, že už začala podnikat nezbytné kroky pro nápravu a zavedení evropského práva do národního, Komise vyčká a nebude už je více urgovat. Jestliže odpověď v termínu nepřijde, zašle Komise druhou upomínku. Pokud ani poté do dvou měsíců členský stát komisi neuspokojí a neukáže snahu, může ho Komise pohnat před Evropský soudní dvůr.

 

Oddělování regulace "telekomunikací" a "vysílání" porušuje dva základní principy předpisového rámce elektronických komunikací 2003:

 

* princip technologické neutrality

* zásadu jednotné regulace všech sítí a služeb elektronických komunikací.

 

Podobně jako je tomu v jiných členských zemích EU, také v ČR schází správné chápání elektronických komunikací jako konsistentního konvergovaný hypersektor sítí a služeb EK, tj. "telekomunikací", "vysílání" a "IT" v provázaném, vzájemně závislém celku. Možný důsledek je pouze jediný - potvrdí a konstituuje se "šedá zóna" některých sítí elektronických komunikací, které jsou schopny dodávat vysílání (zemské sítě vysílačů pro R a TV vysílání, kabelové rozvody), jež ale nebudou správně chápány a tudíž zůstanou regulátorům (kteří spolu spíše nespolupracují) na pospas. Kromě toho je zcela bláhové se domnívat, že Komise bude přehlížet SMP v takové klíčové oblasti, jako je toto samo vysílání, a bude zřejmě (v tomto případě DG COMP podle článku 86 Smlouvy ES) zasahovat proti monopolním nebo quasimonopolním subjektům dodávajícím službu přístupu k obsahu vysílání.

 

Zákon o elektronických komunikací měl zajistit plnou transpozici nejen základu právní úpravy elektronických komunikací v právu Evropského společenství (předpisového rámce elektronických komunikací 2003), ale též tzv. liberalizační směrnici Komise 2002/77/ES:

 

SMĚRNICE KOMISE 2002/77/ES ze dne 16. září 2002 o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací

 

http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32002L0077&model=guichett

 

 

V současné době již není základní úroveň "zvláštních a výlučných práv" v oblasti telekomunikací problémem, nicméně lze zaznamenat rozdíly, které členské státy Evropské unie stále činí v chápání úlohy a postavení sítí elektronických komunikací používaných pro přenos hlasových a datových služeb na straně jedné a ostatních druhů sítí na straně druhé - a to v rozporu s principem technologické neutrality.

 

Liberalizační směrnice je tak porušována ve svých základech a ve své podstatě.

 

Kabelové systémy (sítě "kabelové televize") a ostatní zemské vysílací sítě užívané pro přenos televizního a rozhlasového vysílání jsou podle předpisového rámce elektronických komunikací rovnoprávnými, rovnocennými a plnohodnotnými sítěmi elektronických komunikací. Zatímco tvorba obsahu vysílání nespadá do rozsahu předpisového rámce elektronických komunikací ES 2003, činnost těchto sítí ano.

 

"sítí elektronických komunikací" rozumějí přenosové systémy, a popřípadě i spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, které umožňují přenos signálů po okruzích, rádiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných (okruhově a paketově komutovaných, včetně Internetu) a mobilních pozemních sítí, sítí pro rozvod elektrické energie v rozsahu, v jakém jsou používány pro přenos signálů, sítí pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, bez ohledu na typ přenášené informace;

 

"výlučnými právy" rozumějí práva, která členský stát uděluje jednomu podniku prostřednictvím některého právního nebo správního nástroje, jímž je mu vyhrazeno právo na poskytování službu elektronických komunikací nebo provádění činnosti v odvětví elektronických komunikací v dané zeměpisné oblasti;


"zvláštními právy" rozumějí práva, která členský stát uděluje omezenému počtu podniků prostřednictvím některého právního nebo správního nástroje, kterým v dané zeměpisné oblasti:


a) určuje nebo omezuje na dva či více počet podniků oprávněných poskytovat služby elektronických komunikací nebo provádět činnost v odvětví elektronických komunikací, aniž by dodržoval objektivní, přiměřená a nediskriminační kritéria, nebo

b) uděluje podnikům, na základě jiných než uvedených kritérií, výhody zajištěné právními nebo správními předpisy, které podstatně ovlivňují schopnost jiných podniků poskytovat stejnou službu elektronických komunikací nebo provádět stejnou činnost v odvětví elektronických komunikací v téže zeměpisné oblasti za v zásadě stejných podmínek;

 

Podle názoru Komise (DG COMP) ty členské země Unie, které zachovávají práva přenosové činnosti televizního a rozhlasového vysílání jednomu nebo více subjektům, riskují porušení ustanovení liberalizační směrnice a článku 86 Smlouvy o založení Evropského společenství.

 

Článek 2


Výlučná a zvláštní práva na sítě a služby elektronických komunikací


1. Členské státy neudělují nebo neudržují v platnosti výlučná nebo zvláštní práva na zřizování a/nebo zajišťování sítí elektronických komunikací nebo na poskytování veřejně přístupných služeb elektronických komunikací.
2. Členské státy učiní všechna opatření nezbytná k zajištění toho, aby byl každý podnik oprávněn poskytovat služby elektronických komunikací nebo zřizovat, rozšiřovat nebo zajišťovat sítě elektronických komunikací.
3. Členské státy zajistí, aby nebyla ukládána nebo udržována žádná omezení v oblasti poskytování služeb elektronických komunikací prostřednictvím sítí elektronických komunikací zřízených poskytovateli služeb elektronických komunikací, za použití infrastruktur zajišťovaných třetími stranami, nebo prostřednictvím sdílení sítí, jiných zařízení nebo míst, aniž jsou dotčena ustanovení směrnic 2002/19/ES, 2002/20/ES, 2002/21/ES a 2002/22/ES.

4. Členské státy zajistí, aby generální oprávnění udělené podniku k poskytování služeb elektronických komunikací nebo ke zřizování a/nebo zajišťování sítí elektronických komunikací, jakož i s tím spojené podmínky, byly založeny na objektivních, nediskriminačních, přiměřených a průhledných kritériích.

5. U každého rozhodnutí učiněného z důvodů stanovených v čl. 3 odst. 1 směrnice 2002/20/ES a zabraňujícího podniku poskytovat služby nebo zajišťovat sítě elektronických komunikací je třeba uvést důvody.
Každá poškozená strana má mít možnost napadnout takovéto rozhodnutí u nezávislého subjektu a v poslední instanci před soudem nebo smírčím orgánem.

 

 

2.

 

Po schválení zákona o elektronických komunikacích v Parlamentu předložila vláda vládní návrh novely zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (sněmovní tisk 885). Návrh zpracovalo Ministerstvo informatiky; úmyslem předkladatele bylo pouze doplnit zákon o elektronických komunikacích, avšak po propuštění návrhu do druhého čtení dne 24. února 2005 je zřejmé, že se tento úmysl nenaplní. Naopak se kolem tohoto návrhu novely objevují další pozměňovací návrhy.

 

Tato otázka (například znění § 54, který je transpozicí článku 31 směrnice o univerzální službě) nabývá na důležitosti a neustálé nekoncepční dohady o datu a způsobu spuštění digitálního zemského rozhlasového a televizního vysílání v ČR (spolu o datu vypínání analogového vysílání) věc navíc komplikuje.

 

 

3.

 

Podle § 150 zákona o elektronických komunikacích má:

 

a)    vláda vydat nařízení k provedení § 24 odst. 4, § 25 odst. 3 a § 37 odst. 2 zákona – stalo se 28. dubna 2005 vyhlášením nařízení vlády č. 154/2005 Sb.;

b)    vláda vydat nařízení k provedení § 27 odst. 5 a § 133 odst. 2 zákona – stalo se 28. dubna 2005 vyhlášením nařízení vlády č. 153/2005 Sb.;

c)     vláda vydat nařízení k provedení § 38 odst. 4 (stanovení okruhu osob s nízkými příjmy a se zvláštními sociálními potřebami a doklady, kterými se tyto osoby prokazují poskytovateli univerzální služby); k provedení § 43 odst. 5 (vláda stanoví nařízením doklady, kterými fyzická osoba prokazuje poskytovateli univerzální služby zdravotní postižení); k provedení § 99 odst. 11 (stanovení orgánů, které jsou oprávněny předkládat seznamy zařazených uživatelů a jejich aktualizaci – týká se bezpečnosti, integrity a poskytování služeb za krizových stavů) – tato nařízení vláda dosud nevydala;

d)    Ministerstvo informatiky ve vlastní působnosti a ve spolupráci s Ministerstvem vnitra, Ministerstvo vnitra a Český telekomunikační úřad vydají vyhlášky k provedení ustanovení zákona podle zmocnění v § 150 (kromě již vydaných vyhlášek MI č. 155/2005 Sb. – č. 162/2005 Sb.

 

Na úseku vydání prováděcích právních předpisů k zákonu o elektronických komunikacích zbývá ještě mnoho práce. Na výroční konferenci ČAKK dne 25. dubna 2005 ve svém vystoupení zástupce Evropské komise Peter Rodford (vedoucí implementačního odboru generálního ředitelství Komise pro informační společnost a media) zdůraznil, že Komise sleduje a hodnotí dosaženou úroveň transpozice evropského regulačního rámce jak z hlediska odpovídajících primárních právních předpisů, tak také z hlediska prováděcích právních předpisů.

 

 

4.

 

Další příklady by se mohly týkat koncepce budoucího jednotného regulačního úřadu elektronických komunikací a citlivé problematiky analýz relevantních trhů atp.

 

2005-05-16