ČAKK ČESKÉ ASOCIACE KOMPETITIVNÍCH KOMUNIKACÍ
CZECH ASSOCIATION OF COMPETITIVE COMMUNICATIONS
Česky English Úvod Kontakt
Zpět

Revize předpisového rámce elektronických komunikací

 
 

Předpisový rámec elektronických

komunikací EU čeká revize

 

 

 

Evropský parlament a Rada přijaly na sklonku roku 2001 soubor směrnic, které společně tvoří základ současné právní úpravy pro správu a regulaci elektronických komunikací (telekomunikací, vysílání a informačních a komunikačních technologií) členských států Evropské unie, tedy rovněž České republiky. Jádro předpisového rámce tvoří tzv. rámcová směrnice a čtyři specifické směrnice (autorizační, přístupová, o univerzální službě a o soukromí)[1].

 

Tento soubor společně tvoří základ právní úpravy elektronických komunikací v právních řádech členských zemí EU; v České republice se tak stalo prostřednictvím zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcích právních předpisů k němu.

 

Podstata evropské právní úpravy elektronických komunikací, která do tohoto sektoru vnáší „efektivnější regulaci“, vyžaduje pravidelné kontroly a revize. Rychlé technologické a tržní změny totiž kladou nové výzvy; vzhledem k délce legislativního procesu v evropském právu je bezprostředně nutné provést první zevrubnou revizi regulačního rámce v průběhu tohoto roku. Komisi, která tuto revizi zajišťuje a provede, to koneckonců ukládají i citované směrnice: článek 25 rámcové směrnice, článek 16 autorizační směrnice, článek 17 přístupové směrnice, článek 36 směrnice o univerzální službě a článek 18 směrnice o soukromí a elektronických komunikacích. V průběhu roku 2006 Komise provede jednak celkovou revizi regulačního rámce, jednak revizi Doporučení Komise o relevantních trzích[2], které označilo 18 trhů a nakonec ještě posoudí obsah článku 8 Směrnice Komise č. 2002/77/ES (konkurenční směrnice)[3], který se týká formálního požadavku na strukturální oddělení provozu kabelových televizních sítí a poskytování ostatních veřejných služeb elektronických komunikacích jedním provozovatelem.

 

Revize nebude jen běžnou a rutinní „kontrolní akcí“ ve vztahu k transpozici citovaných směrnic EP a Rady (touto otázkou se pravidelně zabývají tzv. implementační zprávy Komise; poslední, v pořadí jedenáctou, vydala Komise 20. února 2006[4]); revize má zevrubně a do hloubky posoudit soulad předpisového rámce se stavem tržního a technologického vývoje a vytvořit předpoklady pro adekvátní návrhy změn všech dotčených předpisů sekundárního práva Evropských společenství vydaných pro oblast elektronických komunikací podle článků 86 a 95 Smlouvy o založení Evropského společenství.

 

Hlavními okruhy, na které se revize Komise především zaměří, lze stručně charakterizovat těmito otázkami: 1. zda hospodářská soutěž nepředstavuje „nepřítele“ nových investic do odvětví; 2. zda existuje jednotný (evropský) trh elektronických komunikací („e-communications“); 3. zda není předpisový rámec příliš komplikovaný a nepředstavuje pro dotčené subjekty byrokratickou zátěž; 4. zda stále platí princip technologické neutrality.

 

U první otázky je odpovědí hlasité „ne“. Bude ale zapotřebí, aby Komise prozkoumala tři důležité souvislosti: a) sloučení relevantních trhů do logických skupin; dnešní mechanické dělení na maloobchodní a velkoobchodní trhy již není postačující. Regulační úřady musí nadále analyzovat spojené řetězce trhů, aby získaly konsistentní a propojené výsledky a tím zajistily přesné nástroje citlivého zasahování všude tam, kde dosud není dostatečná hospodářská soutěž. S tím bezprostředně souvisí b) fundamentální přehodnocení role maloobchodní regulace s důrazem na její skutečný účinek a předcházení negativním jevům, jako je například spekulativní přebírání zadlužených podniků. Konečně c) je nutné poskytnout regulačním úřadům dostatečnou pravomoc k ukládání potřebných nápravných opatření - organizačních a také těch, které se týkají chování firem.

 

Druhá otázka bezprostředně souvisí s všeobecnou dostupností klíčových velkoobchodních produktů na celém území Evropské unie.  Dosažení tohoto cíle (který dosud není naplněn jak v rámci Společenství, tak uvnitř některých členských zemí) spočívá v odstranění řady nejednoznačných ustanovení směrnic předpisového rámce elektronických komunikací z roku 2002. Nicméně bude zároveň záležet na tom, aby Komise přispěla k prohloubení spolupráce regulačních úřadů navzájem a konzultačního mechanismu s Komisí v rámci procedury článku 7 rámcové směrnice[5] (tj. také posílením činnosti regulačních úřadů v rámci Evropského výboru regulátorů ERG).

 

Třetí otázka souvisí s podstatou regulace elektronických komunikací: tou je hospodářská soutěž nových soutěžitelů s dominantními operátory (v našem případě s Českým Telecomem – či Telefónikou O2 Czech Republic). Pro ni je zásadním problémem stanovení rozumných lhůt, pokud jde o tržní analýzy (v nichž Česká republika zaostává) a zajištění rychlého rozhodování sporů a vymahatelnosti správního rozhodování. Zde se České republice přímo nabízí velmi široké pole působnosti.

 

Konečně tu je čtvrtá otázka, týkající se zachování technologické neutrality: Naši poslanci již na ni (přijetím vládního návrhu novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání – sněmovní tisk 885[6]) odpověděli rezolutně záporně (stačí porovnat § 54 citované novely). Jenže – evropské právo říká naopak jednoznačně ANO. Technologická neutralita je totiž jedním z  několika základních principů předpisového rámce elektronických komunikací a pokud tyto principy opustíme, narušíme samotné kořeny procesu postupného vývoje tvorby evropského rámce regulace telekomunikací (před 25. červencem 2003) a nyní elektronických komunikací (od tohoto data).  

 

Pro hodnocený rámec je životně důležité, aby byl i nadále založen na  pevných základech technologické neutrality, která brání jednostrannému zvýhodňování některé platformy či infrastruktury vůči jiným. Bez zajištění důsledného uplatňování tohoto principu nebudou potenciální investoři ochotni vkládat do elektronických komunikací další prostředky, protože jim v tom bude bránit právní nejistota.  

 

V listopadu 2005 Komise vyzvala dotčené subjekty, aby jí zasílaly své připomínky a náměty k revizi. V České republice této možnosti v termínu využily Ministerstvo informatiky, Český Telecom a občanské sdružení Česká asociace kompetitivních komunikací, která se navíc podílela na přípravě společného dokumentu evropských asociací ECTA a ECCA[7] a na formulování zásadního dopisu představitelů ECTA člence Komise pro informační společnost a media Viviane Reding.

 

Komise nyní všechny připomínky a podklady analyzuje a hodnotí. Předpokládá se, že do konce prvního pololetí vydá sdělení, jímž své závěry shrne a současně navrhne další kroky. Zahájí tím několikaletý legislativní proces, na jehož konci bude v roce 2009 nebo 2010 vydání nových či revidovaných směrnic Evropského parlamentu a Rady, které společně vytvoří nový (revidovaný) předpisový rámec (a je nyní těžké předpovědět, jak se tento nový rámec bude nazývat; asi to už nebudou „elektronické komunikace“, ale kvalitativně vyšší stupeň konvergovaných informačních a komunikačních technologií).

 

Revize by v našem právním prostředí měla zároveň znamenat zahájení seriózní, politicky nepodbarvené a skutečně odborné a fundované diskuze o cestě ke vzniku a dobrému fungování jednotného regulátora elektronických komunikací. Je to logické pokračování na naší jinak značně klikaté a nepřehledné cestě k moderní, evropské a efektivní regulaci (či deregulaci) odvětví, které se stále zřetelněji stává součástí našeho každodenního života.

 

Zdeněk Vaníček

katedra informatiky a telekomunikací Fakulty dopravní ČVUT

katedra práva Vysoké školy finanční a správní

 

 

2006-03-15

Otištěno v Právním zpravodaji 4/2006, duben 2006



[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES, o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice); Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES, o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice); Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES, o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice); Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES, o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě); Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES, o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích)

[2] Doporučení Komise Evropských společenství ze dne 11. února 2003 č. 2003/311/ES o relevantních trzích produktů a služeb v odvětví elektronických komunikací, které připadají v úvahu pro regulaci ex ante podle 7 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 7. března 2002 č. 2002/21/ES, o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací.

[3] Směrnice Komise ze dne 17. září 2002 č. 2002/77/ES o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací (konkurenční směrnice).

[4] Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Předpisový rámec a trhy elektronických komunikací v Evropě 2005, KOM(2006) 68, 20.2.2006

 

[5] Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 7. března 2002 č. 2002/21/ES, o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice), OJ L 108, 24.4.2002, str. 33.

[6] Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony; v době psaní tohoto článku senátní tisk 300.

 

[7] Evropská asociace kompetitivních telekomunikací a Evropská asociace kabelových komunikací