ČAKK ČESKÉ ASOCIACE KOMPETITIVNÍCH KOMUNIKACÍ
CZECH ASSOCIATION OF COMPETITIVE COMMUNICATIONS
Česky English Úvod Kontakt
Zpět

Předpisový rámec elektronických komunikací EU

Podrobné rozbory jednotlivých součástí předpisového rámce elektronických komunikací a jejich porovnání s českým právním řádem jsou k dispozici členům ECTA Česká republika - České asociace kompetitivních komunikací.
 
Texty jednotlivých právních předpisů jsou k dispozici na:
 
 
13. října 2002
 
 

1.      Směrnice 2002/21/EC Evropského parlamentu a Rady ze 7. března 2002 o společném regulačním rámci elektronických komunikačních sítí a služeb (rámcová směrnice), OJ L 108/33-50, 24.4.2002

Rámcová směrnice („Framework Directive“) stanoví základní pilíře prokonkurenčního, technologicky neutrálního regulačního režimu: nezávislé regulační úřady (NRA) touto směrnicí dostávají jasně definované cíle a subjekty hospodářské soutěže naopak možnost odvolání proti jejich rozhodnutím na národní úrovni; mechanismus spolupráce mezi regulátory různých členských států Unie má minimalizovat rozdílné přístupy v praxi NRA; směrnice směřuje k tomu, že jakmile se konkurence stane efektivní, regulace ustoupí do pozadí a dává Komisi pravomoc intervenovat v regulačních rozhodnutích týkajících se určování podniků, které mají významnou tržní sílu; konečně směrnice obsahuje procedurální pravidla pro řešení sporů.

2.      Směrnice 2002/20/EC Evropského parlamentu a Rady ze 7. března 2002 o autorizacích elektronických komunikačních sítí a služeb (autorizační směrnice), OJ L 108/21-32, 24.4.2002

Autorizační směrnice („Authorisation Directive“) zjednodušuje a racionalizuje přístup na trh a odstraňuje nadbytečné překážky v podnikání tím, že ruší ex ante regulační kontroly vstupu na trh, kromě těch případů, kdy se počítá s kmitočtovým spektrem a s čísly.

3.      Směrnice 2002/19/EC Evropského parlamentu a Rady ze 7. března 2002 o přístupu k elektronickým komunikačním sítím a přidruženým zařízením a o jejich propojování (přístupová směrnice), OJ L 108/7-20, 24.4.2002

Přístupová směrnice („Access Directive“) obsahuje správnou rovnováhu pojistek pro zajištění regulace a zachovává konkurenci na trhu mezi dodavateli elektronických komunikačních sítí a služeb, jakož i důležitá ustanovení o garantování propojení mezi koncovými body a vzájemné operability služeb. Pokrývá rovněž otázku digitálního vysílání a platforem podmíněného přístupu.

4.      Směrnice 2002/22/EC Evropského parlamentu a Rady ze 7. března 2002 o univerzální službě a uživatelských právech  vztahujících se k elektronickým komunikačním sítí a službám (směrnice o univerzální službě), OJ L 108/51-77, 24.4.2002

Směrnice USO („Universal Service and Users Rights Directive“) obsahuje setrvalou definici univerzální služby, která zajišťuje přístup obyvatel  k základních technologiím, a stanoví důležitá základní práva zákazníků, jako je např. přenositelnost čísel v mobilních a pevných sítích, kvalitu služeb a jejich smluvní zajištění.

5.      Směrnice 2002/58/EC Evropského parlamentu a Rady z 12. července 2002 týkající se zpracovávání osobních údajů a ochrany soukromí v elektronickém komunikačním sektoru, OJ L 201/37-47, 31.7.2002

Nahradila Směrnici 97/66/EC, která byla podle své preambule určena především k tomu, aby zajistila soulad mezi zaváděním nových vyspělých digitálních technologií do veřejných telekomunikačních sítí a ochranou osobních dat a soukromí uživatelů těchto nově zaváděných služeb. Kladla si dále za cíl rozvoj nových služeb, které budou překračovat hranice - v rámci daných parametrů zákonů na ochranu dat. Ty zahrnují „video on demand“ a interaktivní televizi. Lze tedy konstatovat, že Směrnice se týká širšího okruhu otázek než jen „pouhých“ telekomunikací.  

Směrnice následuje všeobecnou direktivu o ochraně dat - Směrnici 95/46/EC EP a Rady z 24.10.1995 o ochraně jednotlivců s přihlédnutím ke zpracování osobních dat a svobodného pohybu těchto dat[1]. Směrnice ve své preambuli konstatuje existenci direktivy 95/46/EC a poukazuje na to, že v telekomunikačním sektoru, zvláště ve všech záležitostech ochrany základních práv a svobod, které nejsou Směrnicí pokryty, se uplatňuje direktiva 95/46/EC, podobně jako v oblasti neveřejně dostupných telekomunikačních služeb. Směrnice nicméně naznačuje, že se může vyžadovat specifická ochrana osobních dat a soukromí  v telekomunikačních sítích, zejména se zřetelem na zvyšující se rizika ve spojení s automatickým ukládáním a zpracováním dat týkajících se uživatelů při používání takových metod jako jsou identifikace volající linky a automatického předávání hovorů.[2]

Směrnici o ochraně osobních údajů, která Směrnici 97/66/EC nahradila, schválil Evropský parlament dne 30. května 2002 a Rada dne 25. června 2002. Platnosti nabyla dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropských společenství, tj. 31. července 2002.

6.      Rozhodnutí číslo 676/2002/EC Evropského parlamentu a Rady ze 7. března 2002 o regulačním rámci politiky správy kmitočtového spektra v Evropském společenství (kmitočtové rozhodnutí), OJ L 108/1-7, 24.4.2002

Podle tohoto rozhodnutí budou členské státy EU koordinovat a harmonizovat společnou politiku v oblasti správy kmitočtového spektra v  ES ve smyslu mezinárodních závazků EU a v zájmu racionálního rozvoje Společného trhu a nadnárodních trhů v tomto odvětví.

7.      Směrnice Komise 2002/77/EC z 16. září 2002 o konkurenci na trzích elektronických komunikačních sítí a služeb, OJ L 249/21-26, 17.9.2002 

Tuto směrnici vydala ve své kompetenci Komise. Jejím účelem je sjednotit a soustředit v jednom předpisu prvky dosavadního (“starého”) regulačního rámce a nahradit dosavadní „liberalizační“ směrnici 90/388/EC.



[1] OJ L 281/31, 23.11.1995

[2] 0011A z 20.11.2000 a 0111B z 11.11.2001