ČAKK ČESKÉ ASOCIACE KOMPETITIVNÍCH KOMUNIKACÍ
CZECH ASSOCIATION OF COMPETITIVE COMMUNICATIONS
Česky English Úvod Kontakt
Zpět

Návrh zákona o širokopásmových telekomunikacích v USA

 

 

USA se ubírají širokopásmově, Česko zatím veseloherně

 

Poznámka na okraj senátního návrhu zákona o širokopásmových telekomunikacích

Americký senátor Ernest Hollings, předseda vlivného senátního Výboru pro obchod, předložil návrh zákona o širokopásmových telekomunikacích („Broadband Telecommunications Act“). Nový zákon má pomoci při financování činnosti těch poskytovatelů a přepravců širokopásmových služeb, kteří najdou způsob jak je dovést do venkovských oblastí a tam, kde panuje nedostatek vhodných komunikačních infrastruktur (kromě jiného do menších měst a vesnic a do univerzit).

Tento koncepční postup amerického zákonodárce zasluhuje pozornost z hlediska tří aspektů: Za prvé tím, koho a co zákonodárce klade na první místo; je jím úsilí, aby byly širokopásmové služby všude dostupné, nikoli jen ve velkých aglomeracích a v podnikatelských okrscích. Za druhé je to uznání důležitosti rozvoje širokopásmového přístupu s  cílem zajistit skutečně, nikoli jen verbálně a deklaratorně, maximální užitek ze služeb Informační společnosti maximálnímu okruhu uživatelů – tím, že vytváří podmínky pro vznik různých pobídkových grantů pro vzdělávací instituce, iniciativní projekty v rámci egovernment a místní samosprávy, jakož i pro podporu výzkumu širokopásmových technologií a jejich rychlého a efektivního zavádění. Konečně za třetí chápe celou problematiku širokopásmových komunikací koncepčně a neodsuzuje jejich hlavních nositele – DSL (digitální předplatitelská vedení) a kabelové modemy – do nedůstojné role moderní technologie podléhající všemožné regulaci, včetně finanční. Je tomu dokonce přímo naopak; zákon vytváří podmínky pro vznik fondu, který má čerpat  z odvodů daní účastníků telefonní služby (telefonní spotřební daň ve výši 3%). Z prostředků tohoto fondu se budou podporovat společnosti zavádějící širokopásmové služby do odlehlých a venkovských oblastí, školy, budou se digitalizovat informační systémy vzdělávacích institucí apod.

Podobně jako v  USA rovněž v  Evropské unii rozvoji širokopásmových elektronických služeb věnuje značná pozornost. Hmatatelným příkladem toho je vydání již šesti sekundárních právních předpisů, které tvoří regulační rámec elektronických komunikací Evropské unie. Lisabonská Evropská rada ve dnech 23. – 24. března 2000 stanovila základní strategický cíl Evropské unie – stát se do roku 2010 nejdynamičtějším, znalým hospodářstvím ve světě. Tzv. eEurope Action Plan 2002, který schválila Evropská rada ve Feiře 20. června 2000, je ústředním prvkem této strategie transformace evropského (EU) hospodářství. Celkovým cílem eEurope je zapojit Evropu „online“ co nejdříve. Nástrojem je nový regulační rámec elektronických komunikací, který je závažným, detailně připraveným, promyšleným a vnitřně konsistentním programem.

Podstatnou otázkou je velká pozornost, kterou EU nyní přikládá rozvoji širokopásmových sítí a služeb. Jde o prioritu, na níž se jednoznačně shodují jak Spojené státy americké, tak Evropská unie, která ji znovu potvrdila na tomto posledním zasedání Evropské rady v Barceloně ve dnech 15 a 16. března 2002.

Základní myšlenky v debatách, které o této otázce probíhají, lze shrnout do těchto bodů:  

·        již není zapotřebí budovat další sítě; naopak je potřeba vrátit se k národnímu síťovému plánování a optimálně využívat vše, co je již – za nemalých nákladů – vybudováno;

·        cílem je zlepšit kvalitu služeb koncovým uživatelům a s konečnou platností „zpřetrhat škrtící smyčku“ bývalých monopolních operátorů v místních okruzích („local loop unbundling“ totiž dokonale prohrává) – pokud toto rychle nenastane, nebude existovat žádný způsob hodnověrné a efektivní konkurence;

·        zpřístupnění účastnických vedení se stává „kolektivním problémem“ – Komise, národních regulačních úřadů, institucí na ochranu hospodářské soutěže, ale i na ochranu spotřebitelů, neboť jsou to v koncové podobě oni, kteří ztrácejí nejvíce; telekomunikace se zkrátka nedostatečně poučily z modelů jiných odvětví – elektřiny, plynu, vody ... 

Oba příklady – americký i evropský – jsou pro nás velkou výzvou a také poučením. Ukazují, že tam, kde mají moderní technologie a systémy přinášet užitek koncovým uživatelům, nelze „pěstovat“ nadměrnou a nezdravou regulaci, ať již jde o regulaci odvětvovou, finanční, cenovou, obsahovou či soutěžní.

Všude tam, kde naopak státní regulace a byrokracie bují, tam rozvoj moderních infrastruktur stagnuje, jako o tom svědčí neradostný příklad kabelových sítí v České republice. Přitom jsou to ony, kterou mohou (společně s technologiemi DSL) nejvíce přispět k rychlému rozvoji širokopásmového přístupu k nejmodernějším elektronických komunikačním službám.

Ve Spojených státech a v Evropské unii už na to přišli dávno. Česká legislativa se zatím chystá na záplatování špatného a zastaralého zákona o telekomunikacích ...